Evropa se již naučila lépe rozpoznávat hybridní hrozby, což je rozhodně dobře. Samotné rozpoznání však nestačí a nepředstavuje dostatečný prostředek k odstrašení.
Evropští představitelé si zvykli na scénáře, kdy kybernetický útok naruší fungování veřejných služeb a kritické infrastruktury, nad citlivými objekty se objevují drony a sociální sítě zaplaví vlna dezinformací, která zneužívá nejistoty ve společnosti.
Evropské vlády následně zahájí vyšetřování, sdílejí informace, vydávají prohlášení a někdy oznámí nová bezpečnostní opatření. To vše trvá do chvíle, než titulky novin ovládne další incident na jiném místě.
Takový přístup však zjevně nestačí. Dosavadní vývoj naznačuje, že Rusko je přesvědčeno, že náklady na tyto hybridní útoky jsou zanedbatelné. Stojí ho relativně málo, zatímco v hlášeních ruských zpravodajských služeb vypadají jejich výsledky jako mimořádně působivé.
Právě v tom spočívá problém, se kterým se Evropa stále potýká. Odolnost a odstrašení totiž nejsou totéž. Evropa se musí stát pro Rusko obtížnějším, a především mnohem nákladnějším cílem.
Evropské státy musí zajistit, aby se odstrašení stalo prioritou. Samotné posilování odolnosti totiž jen stěží dokáže skutečně změnit náklady, které Rusko nese za své útoky.
Přestaňme považovat každý incident za izolovanou událost a začněme je vyhodnocovat v souvislostech
Jediný útok se může zdát příliš malý na to, aby ospravedlnil zásadní reakci.
S podobnými situacemi jsme se setkali již mnohokrát.
V červenci 2024 začal 20. července na letišti v Lipsku hořet balíček obsahující zápalné zařízení. Během následujících dvou dnů následovaly podobné incidenty v Polsku a ve Spojeném království.
Německé bezpečnostní orgány vydaly širší varování pro sektory letectví a logistiky až 28. srpna, tedy více než pět týdnů po prvním incidentu.
Následné vyšetřování potvrdilo souvislosti mezi jednotlivými incidenty a širší ruskou sabotážní kampaní. Reakce nakonec přišla, zpoždění však ukazuje, jakou výhodu Rusko získává ve chvíli, kdy jsou jednotlivé incidenty posuzovány odděleně, namísto toho, aby byly vnímány jako součást širší kampaně.
Určení odpovědnosti může trvat týdny a jednotlivé vlády se mohou lišit v hodnocení dostupných důkazů i v názoru na vhodnou reakci. Než je odpovědnost potvrzena, může se politická pozornost přesunout jinam. Rusko tím získává strategickou výhodu v této šedé zóně.
Vzniká tak asymetrie, která zvýhodňuje agresora. Moskva může uskutečňovat dlouhodobou kampaň, zatímco evropské státy řeší jednotlivé incidenty jeden po druhém.
Evropské vlády proto musí jednotlivé incidenty vyhodnocovat společně a v širších souvislostech.
Kybernetický útok, sabotáž nebo pokus o infiltraci zpravodajské sítě představují součást rozsáhlé hybridní kampaně namířené proti evropským zemím.
Opakované operace navíc spotřebovávají evropské zdroje, odhalují slabiny, vytvářejí nejistotu a především testují, kam až je Evropa ochotna zajít.
Každé nové vyšetřování by proto nemělo začínat od nuly, ale mělo by zohledňovat všechny předchozí události.
Odstrašení nemůže začínat až po útoku
Hlavním cílem evropské strategie odstrašení by mělo být změnit kalkulaci Moskvy a učinit z další agrese nepřijatelné riziko.
Evropské vlády mohou překonat špinavé praktiky Kremlu prostřednictvím konstruktivního a systematického přístupu, který se zaměří na samotné kořeny této hrozby.
Aby toho dosáhly, měly by evropské vlády připravit důvěryhodný soubor možných důsledků ještě předtím, než dojde k dalšímu závažnému incidentu.
Rusko nemusí přesně vědět, jak Evropa zareaguje v každé jednotlivé situaci. Strategická nejednoznačnost má své opodstatnění. Moskva však musí věřit, že Evropa odpoví a že tato reakce bude mít skutečné důsledky.
Právě na tom stojí důvěryhodné odstrašení.
Existuje také širší důvod, proč je to důležité. Pokud sečteme různé formy nátlaku, kterým Rusko v posledních letech vystavovalo evropské země, budoucí generace se mohou zcela oprávněně ptát, proč Evropa tolik věcí tolerovala, aniž by vytvořila systematičtější odpověď.
Obzvlášť obtížné bude vysvětlit našim dětem a vnoučatům, proč skupina zemí s výrazně většími ekonomickými zdroji, než má Rusko, opakovaně dovolovala Moskvě určovat tempo vzájemné konfrontace.
Evropa musí být mnohem lépe připravena. Evropské země by měly mít k dispozici soubor možných reakcí, které lze přizpůsobit konkrétním situacím, namísto toho, aby musely po každém novém útoku vymýšlet odpověď úplně od začátku.
Díky tomu se odstrašení stane něčím víc než jen prohlášením, které zazní až poté, co již byly způsobeny škody.
Evropa musí změnit kalkulaci
Všichni chápou, že Evropa nemůže zabránit každé nepřátelské operaci. Nemůže vědět, odkud přijde další test její odolnosti, stejně jako nemůže vyloučit možnost, že Rusko nebo jiný protivník využije otevřenosti evropských společností. Může však podobné operace výrazně ztížit.
Evropa může lépe chránit své společnosti. Může zlepšit schopnost svých zpravodajských a bezpečnostních služeb identifikovat nepřátelské sítě. Může lépe koordinovat vyvozování odpovědnosti. Může odstranit zbytečné právní a institucionální překážky. A může dát jasně najevo, že opakovaná agrese nezůstane bez následků.
Hlavním cílem, jak již bylo zmíněno, musí být změna kalkulace protivníka.
Rusko se nesmí ptát pouze na to, zda lze určitou operaci úspěšně provést. Musí také zvažovat, kolik ho bude stát, pokud ji Evropa odhalí a vyvodí vůči Moskvě odpovědnost.
Poznámka: Překlad zachovává obsah dodaného originálu. Věcně jsem neupravovala ani neověřovala historické údaje a tvrzení autora.
Přeloženo z originálu. Zdroj: https://kyivindependent.com/europe-must-finally-hold-russia-accountable-for-hybrid-attacks/
