TOPAZ ve středu 19. května 2026 uspořádal exkluzivní webinář s prof. Ladislavem Cabadou, členem naší Akademické rady a předním odborníkem na politiku střední a východní Evropy, věnovaný výsledkům parlamentních voleb v Maďarsku a nástupu vítězné formace Tisza.

Diskuse se soustředila na to, co stojí za koncem šestnáctileté vlády Viktora Orbána, jak realistický je obsáhlý reformní „jízdní řád“ Pétera Magyara zahrnující rozsáhlé institucionální změny, a jaké kroky nová vláda plánuje v bilaterálních i evropských vztazích. Prostor dostala i otázka systematického vyrovnání se s předchozím režimem, včetně investigace ekonomické kriminality, a šířeji téma tranzice od volebního autoritarismu k liberální demokracii a právnímu státu.

Shrnutí

• Vítězství Petra Magyara a hnutí Tisza v maďarských parlamentních volbách 2026 ukončuje šestnáctileté období vlády Viktora Orbána a je výsledkem kumulace únavy z dlouhé vlády, ekonomické stagnace a nástupu důvěryhodné opoziční alternativy.

• Nová vláda čelí rozsáhlému a dlouhodobému seznamu reforem od médií a soudnictví po vztahy s EU, přičemž prioritou číslo jedna je obnova přístupu k evropským fondům.

• Vyrovnání se s minulostí bude procesem na celou dekádu, v němž bude legitimita přechodně převažovat nad legalitou.

• Regionální ambice Pétera Magyara (rozšíření V4 o Rakousko) pravděpodobně narazí na zdrženlivost Polska; vztahy se Slovenskem zůstávají zatížené kauzou Benešových dekretů.

• Maďarsko se vůči Rusku a Ukrajině profiluje jako pragmatický, nikoli prokremelský aktér; roli „trojského koně“ má nahradit spíše role opatrného „černého pasažéra“.

• Odchod Orbána oslabuje jeden z ideologických pilířů evropské národně-populistické pravice, aniž by byl v dohledu srovnatelný nástupce.

Úvod: konec šestnáctileté éry

Parlamentní volby v Maďarsku v roce 2026 přinesly zásadní politický obrat: vládu Viktora Orbána a strany Fidesz, která zemi řídila nepřetržitě od roku 2010, vystřídalo hnutí Tisza vedené Péterem Magyarem. Podle prof. Ladislava Cabady se na výsledku podílelo současně několik faktorů, nikoli jediná příčina, a jejich souběh je klíčem k pochopení jak samotného volebního výsledku, tak k odhadu dalšího vývoje.

Proč Orbán prohrál

Prvním faktorem je únava z dlouhé  vlády, kdy nejmladší generace maďarských voličů neznala jiného premiéra ani jiný styl vládnutí. Druhým, podle Cabady zásadnějším faktorem, byl dlouhodobě neuspokojivý stav maďarské ekonomiky. Orbán sice dokázal zemi krátkodobě stabilizovat po nástupu v roce 2010, avšak v dlouhodobém horizontu Maďarsko zaostává, a patrné je to na stavu železnic, silnic mimo dálniční síť i na podfinancování bytového fondu, zvláště ve srovnání s Prahou. Zvlášť citlivě maďarská odborná veřejnost vnímá skutečnost, že se země v mnoha ukazatelích propadla za Rumunsko, což pro ni má podobně symbolický význam jako pro českou veřejnost srovnání s Polskem.

Třetím faktorem byl vznik nové, důvěryhodné opoziční alternativy. Péter Magyar dokázal sjednotit ideologicky různorodý elektorát od zklamaných voličů Fideszu po liberální levici a profiloval se jako insider, který zná vnitřní fungování strany Fidesz zevnitř, disponuje politickým charismatem a vybudoval si image neúnavného kampaňujícího politika. Kampaň Tiszy silně akcentovala mezigenerační argument: hlasování proti Orbánovi jako způsob, jak zabránit odchodu mladé generace ze země.

Program nové vlády: dlouhý seznam a otázka priorit

Péter Magyar po volbách představil rozsáhlý reformní program, který řada aktérů včetně části akademické obce vnímá jako režimovou změnu, tedy jako plnohodnotnou politickou tranzici. Program zahrnuje revizi mediální sféry dlouhodobě koncentrované pod kontrolou Fideszu, revizi řízení univerzit podřízených vládou dosazeným správním radám, i změny v zahraniční a regionální politice. Klíčovou otázkou bude podle Cabady prioritizace, protože ne všechny body budou moci být řešeny současně vzhledem k omezeným kapacitám, financím i času.

Za naprosto klíčovou označuje Cabada obnovu vztahů s Bruselem a přístup k zadrženým evropským fondům, bez nichž Magyar nemůže voličům nabídnout viditelné zlepšení životní úrovně, což je podmínkou jeho dlouhodobé důvěryhodnosti. Souběžně již došlo k prvním krokům v mediální oblasti, včetně pozastavení vysílání části státních médií. Nová vláda je výrazně technokratická – tvoří ji lidé, kteří dlouhodobě působili v zahraničí a nejsou spojeni s Fidesz, a jejím hlavním komunikačním nástrojem bude podle Cabady prezentace tvrdých čísel a konkrétních výsledků, nikoli ideologie.

Vyrovnání s minulostí: tranzice, nikoli okamžitý zlom

Cabada charakterizoval současnou situaci jako politickou tranzici srovnatelnou s přechody po roce 1989, v níž legitimita dočasně převažuje nad legalitou. To se projevilo například snahou nové vlády změnit obsazení funkce prezidenta i klíčových postů soudní moci s odůvodněním, že jejich držitelé reprezentují starý, nedemokratický režim. Součástí procesu bude pravděpodobně určitá forma lustrací.

Vyšetřování ekonomické kriminality z Orbánovy éry bude podle Cabady mimořádně rozsáhlé – zmiňuje řadu konkrétních kauz, včetně majetků otce Viktora Orbána, předimenzovaného fotbalového stadionu v jeho rodném městě Felcsút, nebo veřejně známé „stezky v korunách stromů“. Popisuje také dlouhodobě fungující neformální systém, kdy si aktéři blízcí Fideszu z veřejných zakázek odečítali podíl v řádu desítek procent, ať již přímo pro sebe anebo pro převod k Orbánovým oligarchům. Zásadní výzvou bude podle něj zajistit, aby vyšetřování probíhalo řádnou soudní cestou a nesklouzlo k selektivní spravedlnosti; podle jeho odhadu půjde o proces na celou dekádu, nikoli na měsíce.

Regionální politika: osud visegrádské spolupráce

Zprávy o úvahách Pétera Magyara rozšířit spolupráci V4 o Rakousko, případně Slovinsko a Chorvatsko, hodnotí Cabada skepticky s odkazem na historickou paralelu z roku 2000, kdy podobnou iniciativu neúspěšně nabídlo Polsku Rakousko. Polsko si od dob Orbánovy dominance nad V4 vybudovalo vlastní regionální platformu Iniciativa Trojmoří a pravděpodobně nebude mít zájem nechat si formát znovu diktovat, tentokrát z Budapešti. Cabada rovněž pochybuje, že by ostatní regionální partneři akceptovali politika dva měsíce po volbách jako nového lídra středoevropské spolupráce.

Vztahy se Slovenskem zůstávají zatížené kauzou Benešových dekretů a novou slovenskou legislativou zakazující jejich kritiku, kterou umocňuje vyvlastňování etnických Maďarů na Slovensku odkazem na dekrety. Cabada nicméně nepředpokládá, že by Benešovy dekrety byly pro Magyara prioritním tématem. Spíše očekává, že národně-konzervativní rétoriku v tomto směru bude udržovat spíše česká vláda než maďarská strana.

Ukrajina a Rusko: konec role „trojského koně“?

Nová vláda podnikla několik konkrétních kroků směrem k Ukrajině: odblokovala maďarské veto na devadesátimiliardovou evropskou půjčku, uvolnila finanční prostředky zadržené předchozí vládou a zaujala razantnější postoj vůči Rusku po ostřelování Podkarpatí. Symbolickým gestem bylo věnování zadržených výslužných bývalých představitelů režimu na podporu dětí, které přišly o rodiče v konfliktu. Zvažováno je také zveřejnění dosud utajovaných smluv s Rosatomem o výstavbě jaderných bloků v Paksi, což by znamenalo výrazné distancování od energetické závislosti na Rusku budované za Orbána.

Podle Cabady se nedá očekávat, že by Maďarsko zůstalo aktivním protiunijním trojským koněm. Ministryně zahraničí Anita Orbánová sama odmítla roli aktéra, který by evropskou jednotu narušoval zevnitř. Realističtější je role opatrného „černého pasažéra“, který politicky podpoří společná rozhodnutí, ale kvůli zděděné ekonomické situaci se zdráhá výrazněji finančně přispívat. Nevyloučil ani budoucí zapojení Maďarska do případných mírových či stabilizačních misí v regionu.

Dopad na evropskou populistickou pravici

Viktor Orbán byl podle Cabady dlouhodobě ideologickým pivotem evropské národně-populistické, respektive „MAGA“ pravice: intelektuálně schopný politik, kolem něhož se budovala rozsáhlá síť financovaná i z významných státních zdrojů (např. akciový podíl vzdělávací instituce Kolegium Matyáše Korvína ve firmě MOL). Jeho odchod z čela Maďarska podle Cabady oslabuje symbolický střed tohoto proudu, aniž by byl v dohledu srovnatelný nástupce s obdobným charismatem a schopností budovat mezinárodní respekt malé, ekonomicky nevýznamné země.

Vnitropolitická konsolidace nové vlády

Péter Magyar bude muset na rozdíl od Orbánova zavedeného stranického aparátu teprve vybudovat vlastní politickou stranu, a to bez plošného vylučování všech, kdo byli s předchozím režimem provázáni. Mezi jeho avizované kroky patří obnovení samostatných ministerstev zdravotnictví, školství a životního prostředí, dříve sloučených do Orbánových „superministerstev“, a ústavní zakotvení maximálně dvou funkčních období premiéra. Klíčovou výzvou bude podle Cabady udržet politický kapitál i poté, co odezní počáteční polorevoluční nadšení a přijdou první ekonomicky citelné dopady zděděné situace.

Závěr: varování, nikoli povzbuzení

Na otázku, co maďarský případ vypovídá o odolnosti liberální demokracie, odpovídá Cabada spíše skepticky: systematičnost, s jakou byla maďarská demokracie přeměněna ve volební autoritářství, podle něj ukazuje, jak rychle mohou demokratické instituce erodovat. A naopak, jak dlouhý a nejistý bude proces jejich obnovy. Jako varovný signál zmiňuje i rychlost, s jakou podobné kroky (oslabování jednokomorových parlamentů, tlak na nezávislé instituce) podstupuje sousední Slovensko. Cabada osobně vyjadřuje naději, že se Péter Magyar po dvou volebních obdobích stane spíše standardním demokratickým politikem typu Mikuláše Dzurindy než dlouhodobě vládnoucí dominantní figurou. Bylo by to podle něj zdravější znamení pro demokratickou konsolidaci Maďarska než jeho vlastní dlouhodobá personalizovaná vláda.