Kapitoly této knihy vznikaly v době prohlubující se krize evropského bezpečnostního řádu. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 nejenže zásadně proměnila parametry konvenčního vojenského odstrašování, ale odhalila strukturální zranitelnosti, které se hromadily více než tři desetiletí poválečné bezstarostnosti — v oblasti demokratické správy, ekonomických dodavatelských řetězců, informačních ekosystémů i architektury mezinárodní spolupráce. Autoři tohoto svazku přistupují k uvedeným výzvám z různých disciplinárních a národních perspektiv, přesto se jejich analýzami vine společná nit: přesvědčení, že evropská odpověď na tuto chvíli bude utvářena nejen vojenskou kapacitou či institucionálním uspořádáním, ale především kvalitou demokratické správy a občanské odolnosti na každé úrovni politického života.

Svazek je uspořádán kolem tří širokých a vzájemně se prolínajících okruhů. Prvním je výzva zadržování ruské agrese prostřednictvím trvalé mezinárodní spolupráce — vojenské, ekonomické, digitální a diplomatické. Druhým je vnitřní rozměr demokratické odolnosti: schopnost evropských států a společností čelit hybridním hrozbám, informační manipulaci a erozi politických norem, ať již přicházejí zvenčí, nebo vyvěrají zevnitř. Třetím okruhem je pak otázka obnovy a integrace — jak může Ukrajina, její obce a její občanské instituce vyjít z války v podobě, která udrží demokratické výdobytky postmajdanského desetiletí a zároveň se vyrovná se strukturálními nerovnostmi, jež konflikt zároveň odhalil i prohloubil.

Kapitoly jako celek odolávají snadnému optimismu. Dokumentují pozoruhodné příklady odolnosti — v ukrajinských hromadách, v moldavských volebních institucích, v baltských státech s jejich dlouholetými zkušenostmi s hybridní obranou i v severských zemích s jejich institucionalizovanými modely totální obrany. Registrují rovněž náklady strategického selhání: diplomatickou nejednoznačnost předcházející invazi roku 2022, demokratickou erozi ve Spojených státech s přímými důsledky pro Evropu i přetrvávající mezery v schopnosti Evropy jednat kolektivně ve vlastní obraně. Čteny společně, tvoří jak diagnostický obraz současného okamžiku, tak soubor argumentů o institucionálních, politických a občanských investicích, které nadcházející léta nevyhnutelně vyžádají.

Přehled kapitol

Svazek otevírá kapitola Sebastiana Schäffera o mezinárodní spolupráci a evropské strategické autonomii. Schäffer ukazuje, že zadržování Ruska se stalo neoddělitelným od trvalého, institucionalizovaného rámce, jenž integruje ekonomické odstrašování, vojenskou a obrannou spolupráci, nástroje proti hybridním hrozbám, demokratickou odolnost, rozšiřování EU a digitální suverenitu. Na základě analýzy vývoje těchto rámců od roku 2022 hodnotí jejich úspěchy i přetrvávající slabiny, se zvláštním zřetelem k sankčnímu režimu EU, spolupráci NATO–EU a rostoucímu významu strategické autonomie v době transatlantické nejistoty za druhé Trumpovy administrativy. Moldavské parlamentní volby roku 2025 slouží jako případová studie dokládající, jak může dobře koordinovaná mezinárodní podpora přerůst v domácí demokratickou odolnost i v podmínkách intenzivního zahraničního zasahování. Ústřední teze kapitoly — že rozšiřování EU není okrajovou politickou volbou, ale základním prvkem evropské bezpečnostní architektury — nastavuje koncepční tón, který prostupuje celým svazkem.

Teodor Žukas se vrací k diplomatickému záznamu šesti měsíců předcházejících ruské invazi a sleduje sled chybných kalkulací, strategických nejasností a zmeškaných příležitostí, které charakterizovaly západní diplomacii od zveřejnění Putinovy eseje v červenci 2021 až do 24. února 2022. Jeho analýza je záměrně diagnostická: západní diplomacie neselhala nedostatkem angažovanosti, ale proto, že byla roztříštěná, málo věrohodná a strategicky nesouvislá. Opakovaný důraz na to, co Západ neudělá — namísto pěstování záměrné strategické dvojznačnosti — odstrašování spíše oslaboval, než posiloval. Kapitola vyvozuje operační poučení pro budoucí diplomacii s Ruskem a tvrdí, že současné období hybridního tlaku na východním křídle NATO může představovat obnovující se přípravnou fázi, jež si žádá věrohodné a proaktivní odstrašování zakotvené v prokázané politické vůli.

Ondřej Filipec se věnuje prostředí hybridních hrozeb podél východních hranic EU a čerpá z nashromážděných zkušeností baltských států a Moldavska, aby z nich vyvodil přenositelné lekce pro Česko a další exponované evropské země. Analyzuje konkrétní případy — ruskou stínovou flotilu v Baltském moři, zbraňové využití migrace na polsko-běloruské hranici, průniky dronů do vzdušného prostoru NATO a ruské zasahování do moldavských voleb — a identifikuje vzorce hybridní agrese i vícevrstvé reakce, které se ukázaly nejúčinnější. Kapitola pléduje pro přechod od reaktivního k proaktivnímu odstrašování a zdůrazňuje důležitost odolnosti ve více doménách, regionální spolupráce a nákladově efektivních protiopatření, která nevyčerpávají institucionální zdroje ani nenarušují demokratické hodnoty.

Peter Hefele a George Dimakos zkoumají koncept totální obrany a jeho použitelnost v různých demokratických kontextech v Evropě. Jako referenční případy volí Švédsko a Finsko, kde je totální obrana trvalým organizačním principem státu zakotveným ve víceletých parlamentních usneseních a právně závazných rámcích pokrývajících mírové, krizové i válečné období. Na tomto základě rozvíjejí čtyřvrstvý analytický rámec zahrnující strategickou, správní, operační a společenskou dimenzi. Řecko pak slouží jako případ adaptace, který ilustruje jak potenciál, tak limity přenosu severského modelu do odlišného institucionálního a kulturního prostředí. Zatímco severské země dosahují soudržnosti ve všech čtyřech dimenzích prostřednictvím koordinace napříč celou vládou, integrace veřejného a soukromého sektoru a vysoké míry občanské participace, řecký přístup zůstává převážně situační a reaktivní — civilně-vojenská koordinace se aktivuje v době krizí, nikoli udržuje kontinuálně. Kapitola identifikuje demokratické zakotvení — civilní dohled, proporcionalitu, transparentnost a respekt k základním právům — jako nevyjednatelný předpoklad jakéhokoli udržitelného modelu totální obrany a uzavírá doporučeními pro posílení evropské koordinace bez vytěsňování národních a místních systémů, které připravenosti dodávají legitimitu.

Laurynas Peluritis přispívá filozoficky zakotvenou analýzou vztahu mezi kolektivní pamětí, historickou pravdou a politickou manipulací. Opíraje se o dílo Maurice Halbwachse a Astrid Erll ukazuje, že postmoderní obrat v historiografii — ač zamýšlený jako demokratizující — vytvořil zranitelnost, kterou ruská propaganda systematicky využívá. Instrumentalizací nostalgie, prosazováním alternativních faktů a zbraňovým využíváním inherentní selektivity kolektivní paměti dokázali ruští státní aktéři prosazovat historický revizionismus a podkopávat morální legitimitu nezávislé státnosti ve střední a východní Evropě. Kapitola vyzývá k návratu k normativním standardům a vědecké fakticitě ve veřejné politice a historickém vzdělávání jako nezbytné obraně proti strategickému zkreslování minulosti.

Gábor Berczeli se ve své kapitole věnuje municipální demokracii na Ukrajině a podrobně ukazuje, jak decentralizační reforma zahájená po Majdanu v roce 2014 vybudovala institucionální základ, jenž se ukázal klíčovým pro válečnou odolnost země. Opíraje se o rozsáhlé terénní zkušenosti a školení s ukrajinskými zastupiteli a obecními úředníky sleduje podmínky, které reformu umožnily — politické příležitosti, občanský aktivismus, mezinárodní podpora a vstup nové generace odborníků do místní správy — spolu s přetrvávajícími zranitelnostmi, mezi něž patří role elit, deficity transparentnosti a neúplné legislativní rámce. Kapitola poté zkoumá válečné disrupce: vznik paralelních civilně-vojenských správ, fiskální recentralizaci, prohlubující se regionální disparity mezi západem a východem i demografické a kulturní ztráty ohrožující životaschopnost celých komunit. Uzavírá souborem podmínek a doporučení pro proces obnovy, který staví na dědictví decentralizace, místo aby je pod tlakem krizové správy opouštěl.

Werner Fasslabend a Christoph Schwarz se zaměřují na rakouskou politiku trvalé neutrality v kontextu zásadně proměněného evropského bezpečnostního prostředí. Po sledování studenoválečných kořenů neutrality jakožto předpokladu suverenity i funkčního nástroje diplomatické bezpečnosti hodnotí, jak byly strukturální podmínky, které tento model kdysi podporovaly, erodovány evropskou integrací, koncem bipolarity a znovuvzestupem velmocenského soupeření. Rakousko je dnes obklopeno téměř výhradně členskými státy EU a NATO a jeho bezpečnost je stále více zakotvena v kolektivních evropských rámcích, z nichž je přitom institucionálně vyloučeno. Autoři proto tvrdí, že ústřední výzvou není otázka, zda neutralitu zachovat — veřejné a politické nálady činí její opuštění v dohledné budoucnosti nerealistickým — nýbrž jak ji věrohodně sladit s rakouskými závazky a zájmy v rámci evropské kolektivní bezpečnostní architektury.

Dalibor Roháč nabízí střízlivé hodnocení demokratické eroze ve Spojených státech a jejích důsledků pro Evropu. Dokumentuje strukturální slabiny americké správy — vyprázdněný Kongres, zintenzivněnou stranickou polarizaci a erozi institucionálních norem — které druhé Trumpově administrativě předcházely a umožnily ji, a přesvědčivě ukazuje, že probíhající změny představují kvalitativní přelom, nikoli dočasnou odchylku. Kapitola zkoumá Trumpovy výzvy vůči procedurální demokracii, přeměnu amerického informačního ekosystému a posun k úzce predátorskému přístupu k mezinárodním záležitostem, který poškodil dlouholeté partnerství a spojenectví. Pro Evropu jsou důsledky přímé: nejistota ohledně amerických bezpečnostních závazků si žádá urychlené investice do autonomní evropské obrany a strategické kultury, zatímco americký příklad demokratického úpadku přináší naléhavé poučení o zranitelnostech, které je třeba řešit doma.

Šárka Waisová mapuje vývoj politiky Evropské unie v oblasti kritických surovin a analyzuje, jak průsečík požadavků dekarbonizace, digitální transformace a geopolitické konkurence povýšil bezpečnost jejich dodávek na strategickou prioritu. Sleduje vývoj unijní legislativy od Iniciativy pro suroviny z roku 2008 až po Zákon o kritických surovinách z roku 2024 a hodnotí škálu nástrojů — regulační rámce, multilaterální partnerství, podporu investic, rozvoj dovedností a sdílení informací — které EU nasadila ke snížení strategických závislostí. Kapitola identifikuje přetrvávající mezery: nedostatečný domácí geologický průzkum, nerozvinuté mapování druhotných zdrojů, slabou kapacitu monitorování v reálném čase a strukturální obtíže při přístupu k financování pro hornické investice s dlouhou dobou návratnosti. Tyto výzvy dohromady dokládají, že bezpečnost dodávek pro zelenou a digitální transformaci zůstává nevyřešenou strategickou zranitelností.

Knihu uzavírá studie Panagiotise Kakolyrise o trvalé volební dominanci Nea Demokratia v Řecku pod vedením Kyriakose Mitsotakise. Ve srovnání s ostatními příspěvky nabízí řecká případová studie protipól institucionální stabilizace: jde o příběh hlavní středopravicové strany, která přežila krizi státního dluhu bez volebního kolapsu, obnovila důvěru veřejnosti prostřednictvím technokratické správy a měřitelných výsledků a prokázala, že postpopulistická normalizace je dosažitelná tehdy, když programová důvěryhodnost nahradí emocionální mobilizaci jako primární zdroj politické legitimity. Řecký model — soustředěný na reformní dynamiku, digitální transformaci státu a zvládání překrývajících se krizí — podle autora nese širší poučení pro evropské demokracie usilující o odolnost vůči fragmentaci a obnovu občanské důvěry v instituce.

Poznámka k metodě

Kapitoly, které následují, nehovoří jedním hlasem. Vznikly z různých národních a disciplinárních perspektiv a odrážejí skutečné neshody ohledně důrazu, strategie i vhodné rovnováhy mezi bezpečnostními imperativy a demokratickými normami. Co je spojuje, je sdílený závazek k analytické poctivosti vůči výzvám, jimž Evropa čelí, a přesvědčení, že trvalé odpovědi na tyto výzvy si vyžádají nejen institucionální kapacitu, ale obnovu demokratické legitimity od místní úrovně nahoru. V tomto duchu je svazek nabízen čtenářům.