TOPAZ letos vydává novou publikaci ve splupráci s bruselkým think tankem Wilfried Martens Centre for European Studies, rakouským think tankem Campus Tivoli a litevským think tankem Institute of European Right.
Kapitoly publikace s názvem Silná Evropa v časech krize vznikaly v době prohlubující se krize evropského bezpečnostního řádu. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 nejenže zásadně proměnila parametry konvenčníhovojenského odstrašování, ale odhalila strukturální zranitelnosti, které se hromadily více než tři desetiletí v oblasti demokratické správy, ekonomických dodavatelských řetězců, informačních ekosystémů i architekturymezinárodní spolupráce. Autoři přistupují k uvedeným výzvám z různých disciplinárních a národních perspektiv, přesto se jejich analýzami vine společná nit: přesvědčení, že evropská odpověď na tuto chvíli bude utvářenanejen vojenskou kapacitou či institucionálním uspořádáním, ale především kvalitou demokratické správy a občanské odolnosti na každé úrovni politického života.
Kniha je uspořádána kolem tří širokých a vzájemně se prolínajících okruhů. Prvním je výzva zadržování ruské agrese prostřednictvím trvalé mezinárodní spolupráce – vojenské, ekonomické, digitální a diplomatické. Druhýmje vnitřní rozměr demokratické odolnosti: schopnost evropských států a společností čelit hybridním hrozbám, informační manipulaci a erozi politických norem, ať již přicházejí zvenčí, nebo vyvěrají zevnitř. Třetím okruhemje pak otázka obnovy a integrace — jak může Ukrajina, její obce a její občanské instituce vyjít z války v podobě, která udrží demokratické výdobytky postmajdanského desetiletí a zároveň se vyrovná se strukturálníminerovnostmi, jež konflikt zároveň odhalil i prohloubil.
Kapitoly jako celek odolávají snadnému optimismu. Dokumentují pozoruhodné příklady odolnosti v ukrajinských hromadách, v moldavských volebních institucích, v baltských státech s jejich dlouholetými zkušenostmi s hybridní obranou i v severských zemích s jejich institucionalizovanými modely totální obrany, a zároveň připomínají, že tato dosažení zůstávají křehká a podmíněná. Registrují rovněž náklady strategického selhání: diplomatickou nesouvislost předcházející invazi roku 2022, demokratickou erozi ve Spojených státech s přímými důsledky pro Evropu i přetrvávající mezery v schopnosti Evropy jednat kolektivně ve vlastní obraně.
Přehled kapitol
Sebastian Schäffer se ve své úvodní kapitole věnuje mezinárodní spolupráci a evropské strategické autonomii. Ukazuje, že zadržování Ruska se stalo neoddělitelným od trvalého, institucionalizovaného rámce, jenž integrujeekonomické odstrašování, vojenskou a obrannou spolupráci, nástroje proti hybridním hrozbám, demokratickou odolnost, rozšiřování EU a digitální suverenitu. Na základě analýzy vývoje těchto rámců od roku 2022 hodnotíjejich úspěchy i přetrvávající slabiny se zvláštním zřetelem k sankčnímu režimu EU, spolupráci NATO–EU a rostoucímu významu strategické autonomie v době transatlantické nejistoty za druhé Trumpovy administrativy. Moldavské parlamentní volby roku 2025 slouží jako případová studie dokládající, jak může dobře koordinovaná mezinárodní podpora přerůst v domácí demokratickou odolnost i v podmínkách intenzivního zahraničníhozasahování.
Teodoras Žukas se vrací k diplomatickému záznamu šesti měsíců předcházejících ruské invazi a sleduje sled chybných kalkulací, strategických nejasností a zmeškaných příležitostí, které charakterizovaly západní diplomaciiod zveřejnění Putinovy eseje v červenci 2021 až do 24. února 2022. Jeho analýza je záměrně diagnostická: západní diplomacie nezlyhala nedostatkem angažovanosti, ale proto, že byla roztříštěná, málo věrohodná a strategicky nesouvislá. Opakovaný důraz na to, co Západ neudělá – namísto pěstování záměrné strategické dvojznačnosti odstrašování spíše oslaboval, než posiloval.
Ondřej Filipec se věnuje prostředí hybridních hrozeb podél východních hranic EU a čerpá z nashromážděných zkušeností baltských států a Moldavska, aby z nich vyvodil přenositelné lekce pro Českou republiku a dalšíexponované evropské země. Analyzuje konkrétní případy jako ruskou stínovou flotilu v Baltském moři, zbraňové využití migrace na polsko-běloruské hranici, průniky dronů do vzdušného prostoru NATO a ruské zasahovánído moldavských voleb a identifikuje vzorce hybridní agrese i vícevrstvé reakce, které se ukázaly nejúčinnější.
Peter Hefele a George Dimakos zkoumají koncept totální obrany a jeho použitelnost v různých demokratických kontextech v Evropě. Jako referenční případy volí Švédsko a Finsko, kde je totální obrana trvalýmorganizačním principem státu zakotveným ve víceletých parlamentních usneseních a právně závazných rámcích pokrývajících mírové, krizové i válečné období. Na tomto základě rozvíjejí čtyřvrstvý analytický rámeczahrnující strategickou, správní, operační a společenskou dimenzi. Řecko pak slouží jako případ adaptace ilustrující jak potenciál, tak limity přenosu severského modelu do odlišného institucionálního a kulturního prostředí.
Laurynas Peluritis přispívá filozoficky zakotvenou analýzou vztahu mezi kolektivní pamětí, historickou pravdou a politickou manipulací. Opíraje se o dílo Maurice Halbwachse a Astrid Erll ukazuje, že postmoderní obrat v historiografii vytvořil zranitelnost, kterou ruská propaganda systematicky využívá. Kapitola vyzývá k návratu k normativním standardům a vědecké fakticitě ve veřejné politice a historickém vzdělávání jako nezbytné obraněproti strategickému zkreslování minulosti.
Gábor Berczeli se ve své kapitole věnuje municipální demokracii na Ukrajině a podrobně ukazuje, jak decentralizační reforma zahájená po Majdanu v roce 2014 vybudovala institucionální základ, jenž se ukázal klíčovýmpro válečnou odolnost země. Opíraje se o rozsáhlé terénní zkušenosti sleduje podmínky, které reformu umožnily, spolu s přetrvávajícími problémovými oblastmu jako deficity transparentnosti a neúplnými legislativnímirámci.
Werner Fasslabend a Christoph Schwarz se zaměřují na rakouskou politiku trvalé neutrality v kontextu zásadně proměněného evropského bezpečnostního prostředí. Autoři přesvědčivě ukazují, že ústřední výzvou neníotázka, zda neutralitu zachovat, nýbrž jak ji věrohodně sladit s rakouskými závazky a zájmy v rámci evropské kolektivní bezpečnostní architektury.
Dalibor Roháč nabízí střízlivé hodnocení demokratické eroze ve Spojených státech a jejích důsledků pro Evropu. Dokumentuje strukturální slabiny americké správy, které druhé Trumpově administrativě předcházely a umožnily ji, a přesvědčivě ukazuje, že probíhající změny představují kvalitativní přelom, nikoli dočasnou odchylku. Pro Evropu jsou důsledky přímé: nejistota ohledně amerických bezpečnostních závazků si žádá urychlenéinvestice do autonomní evropské obrany a strategické kultury.
Šárka Waisová mapuje vývoj politiky Evropské unie v oblasti kritických surovin a analyzuje, jak průsečík požadavků dekarbonizace, digitální transformace a geopolitické konkurence povýšil bezpečnost jejich dodávek nastrategickou prioritu. Sleduje vývoj unijní legislativy od Iniciativy pro suroviny z roku 2008 až po Zákon o kritických surovinách z roku 2024 a identifikuje přetrvávající mezery, které dokládají, že bezpečnost dodávek pro zelenou a digitální transformaci zůstává nevyřešenou strategickou zranitelností.
Panagiotis Kakolyris uzavírá svazek studií o trvalé volební dominanci Nea Demokratia v Řecku pod vedením Kyriakose Mitsotakise. Řecká případová studie nabízí protipól institucionální stabilizace: příběh hlavnístředopravicové strany, která přežila krizi státního dluhu bez volebního kolapsu, obnovila důvěru veřejnosti prostřednictvím technokratické správy a měřitelných výsledků a prokázala, že postpopulistická normalizace je dosažitelná tehdy, když programová důvěryhodnost nahradí emocionální mobilizaci jako primární zdroj politické legitimity.
Celou publikaci si můžete přečíst zde:
