Úvod
Je to více než 10 let, kdy v roce 2014 Českem otřásla kauza výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, během nějž exploze usmrtily dva české občany, kteří tam byli zaměstnáni.[1] Tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili výsledky vyšetřování v roce 2021, odhalující jako viníky agenty ruské GRU, zodpovědné mimo jiné za otrávení Sergeje Skripala v britském Salisbury.[2]
Přestože byly dopady odhalení viníků výbuchu ve Vrběticích v českém kontextu zkoumány hlavně v mediálním diskurzu, ten parlamentní byl zcela opomenut. Tento text má za cíl tuto skutečnost napravit a osvětlit možné dopady odhalení Ruska jako viníka tohoto výbuchu na parlamentní diskurz na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Pomocí metodologie kvalitativní obsahové analýzy parlamentních debat před a po roce 2021 byly identifikovány vyvíjející se narativy hrozeb, vzorce sekuritizace a mechanismy a aktéři, jejichž prostřednictvím je hybridní válka zastoupena v demokratické parlamentní debatě.
Rusko jako hrozba
Vnímání Ruska jako hrozby po oznámení výsledků vyšetřování výbuchu ve Vrběticích zintenzivnilo. Důvodem pro tento trend byly nejčastěji alianční závazky (NATO) a porušení mezinárodního práva ze strany Ruska. Často zmiňovaným aktérem byla také BIS, která Rusko jednoznačně označila za hrozbu pro bezpečnost České republiky a poslanci se na její výroční zprávy odvolávali k legitimizaci označování Ruska jako hrozby.
Zvýšení proruské rétoriky a tlak na vymezení se
Protiruská rétorika se nezvýšila uniformě. Dle analýzy vyšlo najevo, že po označení Ruska jako viníka výbuchu se ve Sněmovně snížila četnost ambivalentních výroků na účet Ruska a přibyly výroky proruské, což může znamenat protireakci na zvýšenou kritiku a sekuritizaci Ruska. Tento trend značí tlak na vymezení se a stanovení jasné pozice vůči agresorovi. Co se týče výroků členů politických stran, nejvíce používaly proruskou rétoriku ty ideologicky extrémní, v tomto případě KSČM a Hnutí SPD. Převážně se objevovaly narativy odsuzující rusofobii, prosazující dialog s Ruskem, popírající Rusko jako hrozbu a zdůrazňující české ekonomické zájmy v Rusku. Toto zjištění je v souladu s Mello & Peters (2018),[3] kteří považují ideologické složení parlamentu za klíčový prvek utvářející jeho diskurz, a zjištěním Jacucha (2024),[4] který považuje KSČM za proruskou.
SPD také nejvíce používalo neutrální vlasteneckou rétoriku, a to rámec 201epro-českých201c zájmů. Strany TOP00a009, Piráti, KDU-ČSL a ODS naopak Rusko nejvíce odsuzovaly. Co se týče hnutí ANO jako druhé nejhojněji zastoupené strany v Poslanecké sněmovně ve volebním období 202120132025, to neprojevilo silné používání ani jedné rétoriky, což značí nejasný či roztříštěný názor na Rusko, silně závisející na osobním přesvědčení jednotlivých poslanců.
Hlavní témata debaty
Zajímavým trendem vycházejícím z analýzy je posun parlamentní diskuze o konceptu hybridní války k diskuzi o hmatatelných hrozbách a tématech. Prominentním tématem debaty týkající se Ruska byla česká historická zkušenost s tímto státem – zejména zmínky o sovětské okupaci v roce 1968, zkušenost českých legionářů v Rusku a negativní spojování členů KSČM s Ruskem. To znamená, že i více než 30 let po Sametové revoluci zůstávají historické reference na Rusko politicky relevantní.
Pokud se zaměříme na debaty o Miloši Zemanovi, českém prezidentovi dlouhodobě argumentujícím ve prospěch Ruska, po výbuchu ve Vrběticích debata o něm téměř ustala – a pokud ano, všechny parlamentní strany se shodly v negativní rétorice, označujíce ho za spojence Ruska prosazujícího vlastní zahraniční politiku.
Mezi témata, která se objevovala mnohem častěji po oznámení výsledků vyšetřování, patřily tender na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, energetická nezávislost České republiky a snižování počtu zaměstnanců ruského velvyslanectví. Kauza Vrbětice naopak zastřela debaty týkající se vakcíny Sputnik či odstranění sochy maršála Koněva.
Závěr
Po oznámení viníka výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byl v Poslanecké sněmovně posílen narativ o Rusku jako hrozbě. Po odhalení ruského zapojení prudce klesla fragmentace názorů vůči Rusku, což naznačuje nižší míru rétorické ambivalence mezi poslanci. Protiruská rétorika se přitom nezvýšila jednotně – naopak posílily proruské narativy jako protinarativ. Mezi strany s nejvíce proruskou rétorikou patřily ideologicky extrémní strany SPD a KSČM. Jako nejčastější zdůvodnění rámování Ruska jako hrozby se objevily mezinárodně-právní a alianční závazky.
Výjimku představuje bývalý český prezident Miloš Zeman, jehož diskurz ztratil na sněmovní relevanci, protože byl v opozici vůči prokázanému ruskému hybridnímu angažmá v Česku a nezapadal do strategického narativu Sněmovny o Rusku.
Použité zdroje
Corera, G. (2021, April 17). Salisbury poisoning suspects ‘linked to Czech blast’. BBC News. https://www.bbc.com/news/uk-56790053
Dvorakova, M., & Syrovatka, J. (2021). Vrbětice: Case Study of Czech Resilience Against Hostile Propaganda. PSSI Perspective. https://www.pssi.cz/publications/55-pssi-perspective-12-vrbetice-case-study-of-czech-resilience-against-hostile-propaganda
Jacuch, A. (2024). Czech-Russian Relations. Russian Disinformation Campaign. Polish Political Science Yearbook, 53(1), 145–166.
Mello, P. A., & Peters, D. (2018). Parliaments in security policy: Involvement, politicisation, and influence. British Journal of Politics & International Relations, 20(1), 3–18. https://doi.org/10.1177/1369148117745684
VOS, Debby a Peter VAN AELST. Does the Political System Determine Media Visibility of Politicians? Political Communication. 2018, 35(3), s. 371–392.
Autor
[1]Corera, G. (2021, April 17). Salisbury poisoning suspects ‘linked to Czech blast’. https://www.bbc.com/news/uk-56790053
[2]Dvorakova, M., & Syrovatka, J. (2021). Vrbětice: Case Study of Czech Resilience Against Hostile Propaganda. https://www.pssi.cz/publications/55-pssi-perspective-12-vrbetice-case-study-of-czech-resilience-against-hostile-propaganda
[3]Mello, P. A., & Peters, D. (2018). Parliaments in security policy: Involvement, politicisation, and influence. British Journal of Politics & International Relations, 20(1), 3–18. https://doi.org/10.1177/1369148117745684
[4]Jacuch, A. (2024). Czech-Russian Relations. Russian Disinformation Campaign. Polish Political Science Yearbook, 53(1), 145–166.
